Cestování s dětmi

tak este horsie, kedze Thajsko sa povazuje za "najbezpecnejsiu" destinaciu v JV Azie, alebo teda aspon je taky vseobecny dojem,=,

Leoš Literák napsal(a):

Tohle nechápu. Nic podobného jsem nepsal. Možná je to nějaká zkratka z názvu blogu Srí Lance s dětmi za cenu Řecka (https://www.literak.cz/2017/08/s...enu-recka/). A věřte, sousedi jsou mi ukradení.

Promin. Přeskočila mi věta, protože mi do toho prcek brnknoul. Bylo to původně za větou, že po Evropě je cestování s malými dětmi v pohodě, jak píše Leoš Literák. Nestihl jsem to pak už zkontrolovat :) A ty sousedy jsem nemyslel na tebe. To bylo myšleno všeobecně. Zminil jsme Dubaj, protože to je ted pro čechy hit, i když tam dle mého názoru téměř nic není. Ale kdo rád nakupuje a jezdí na sjezdovce co má pár metrů si asi přijde na své :)

Tak snad se debata již uklidnila, je vidět, že názory jsou různé... Teď by mě opravdu zajímaly ty zážitky lidí, kteří s dětmi cestují, a to klidně i nějaké ty negativní. Podělí se někdo?

Eurovíkendy děti mají rády a těší se na ně. Mimoevropské destinace je lákají, ale zároveň se bojí dlouhé cesty. Takže si zatím čteme cestopisy před spaním.

Tak já se taky podělím, i když millennials se to líbit nebude;-) Do jejich osmnáctin všude po Evropě s nimi, od jejich osmnáctin po celém světě bez nich;-)

Cestování s dětmi je obtěžující a zpravidla to znamená dvojnásobnou útratu a poloviční zábavu.

Pokud neseženete hlídání, tak můžete děti nechat i na letišti - stačí je poslat pod nějakou záminkou těsně před odletem na druhý konec letiště, nebo zapomenout i s kočárem třeba v salonku. Pracovníci se o ně postarají a po příletu zpět pak na informacích zjistíte, kde se dají vyzvednout.

@Mandarinka: millennials sa tento názor určite nepáči, ale podľa mňa by sa mal vytesať do kameňa.

trosku ozivim temu:) neviem ci som to mal dat do Cestujeme dementne..ale asi sem to moze ist tiez

a tie odpovede stoja tiez za to...zisla sa tam pekna sorta - ci uz extremistka

ta co neockuje

alebo vsak nech sa staraju druhi

Tak já nevím, zda je toto reprezentativní vzorek :D a dá se to brát jako relevantní názor už jen vůli tomu pravopisu všech v té diskuzi. Mě osobně by takové doporučení naprosto jistě odradilo.

Ad millenials, jsem to musela vygooglit a zjistila jsem, že tam spadá snad úplně každý narozený po roce 1974.

Tak to se tam tedy počítám, no a je mi trochu líto těch osmnáctiletých nechaných doma :), já byla před 20 lety docela ráda, že jsme jezdili všichni a vlastně ještě jezdíme.

@andula - tak to bolo vramci spestrenia diskusie :))

hlavne ako pises, ta gramatika - to pekne ukazuje ze uz mozu cestovat vsetci :D aj taketko Terezy a Rokytky :D

p.s. millenials v nasej zemepisnej sirke su skor narodeni po 1989, prip. presnejsie co si uz velmi na 90s nepamataju.

Kdysi jsem přečetl hodně odborných článků, když jsem doplňoval článek právě o cestování s dětmi. Přesto není nic dokázané a názor se liší od názoru, přesně jak už tady zaznělo.

Můj obecný názor je dosti podobný uživateli niemandos. Do půl roka až do roka bych s dítětem v žádném případně necestoval letadlem, pouze pokud by to bylo opravdu nutné a neexistovala by babička či jiná možnost. Obecně do dvou let bych se tomu také vyhýbal. Dítě se v té době vyvíjí a věřím tomu, že létání může zanechat trvalé následky. Obecně bych nelétal do doby, dokud dítě neumí mluvit a vyjádřit se.

Létám několikrát ročně a asi tak deset let zpátky, kdy jsem letěl do Řecka, tak při přistávání mi zalehly uši a asi mi tam i prasklo. Od té doby občas trpím při přistávání až do teď. Používám speciální špunty a další věci, ale jenom to lehce tlumím. Občas mám pocit, že mi to roztrhne hlavu a většinou pár hodin při přistání mám zalehlé uši. Neumím si představit v téhle situaci dítě.

Pokud dítě neumí mluvit, tak se nikdy nedozvíte, proč brečí. Děti jsou víc citlivé na vjemy a tímhle je můžete narušit (osobní názor). Neberu teď v potaz různé radiace z létání, které ještě nejsou zcela prokázané, ale pouze tlak, který v autě nedocílíte. Proto srovnávat tyto dva prostředky je dost irelevantní.

Toť můj názor. Nejde přeci jenom o zdraví dítěte, ale samo dítě z toho nebudu mít nic v tomhle věku. Počkat pár let a nebýt sobecký mi přijde vůči dítěti a i ostatním lidem víc, jak dobré.

Ohledně tipů a rád k cestování a létání s dětmi sdílím článek na ara.cz, který psala mamina a já jsem ho sám jenom lehce doplnil o rady a tipy získané při studiu tohoto tématu: http://ara.cz/rady-na-cestu/cest...ehotenstvi

Ha, díky Tonic za vysvětlení....tak to teda millenials nejsem ani náhodou, škoda, chtěla jsem si připadat mladá :D

Nechal bych to na každém, každé dítě je trochu jiné, někeré je uřvanější i doma, některé je pohodář. Chce to vyzkoušet a pak je názor zajímavý, já osobně s manželkou plánujeme let po Evropě, pak Vám sem rád napíšu kladný či negativní komentář ohleděn létání s dětmi. Nemyslím si, že jde o sobeckost dospělých. Hodně zdaru.

Cestovat s nekolikaměsíčními kojenci někam do špíny a bordelu jihovýchodní Asie JE sobeckost rodičů. Dítě, které z toho absolutně nic nemá, je nesoudností svých rodičů jen vystavováno zcela zbytečnému riziku.

Na Asii bych si taky netroufnul, ale po Evropě ano.

Ja hlavne moc nechapu, co vede lidi, kteri nemaji deti (vyjma pediatru) k tomu, aby diskutovali o zkusenostech s cestovanim s detmi. Nechci se nikoho dotknout, ale ja taky nechodim diskutovat o papouscich, i kdyz jsem je parkrat videla v ZOO a soused ma dva...

My mame dite rocni, zatim jsme cestovali autem, ted se chystame letet. Zaciname EU, postupne budeme pridavat. Spinave casti Asie ci Afriky me nelakaly nikdy, takze se tam nechystame ani s ditetem. Vzdy je to o nahode a okolnostech. Chce to vic premyslet a planovat, ale vse se da zvladnout.

Ja sem s pulrocnim ditetem letel na Mallorcu a kdyz prezilo spinu TravelServisu, urcite by zmaklo i Barmu stopem :D :D :D

Ted se chystame s 10ti mesicnim ditetem na 3 tydny na Floridu a v zasade v tom nevidim velky problem - ta cesta neni pro to aby si to uzilo dite, ale predevsim proto, aby rodina mohla mohla byt spolu nekde v teple - dava mi vetsi smysl tlacit kocarek po plazi v Clearwateru, nez byt zavreny celou zimu doma a chodit jednou denne na 30min okolo rybnika..

Samozrejme do Asie bych malyho nevzal..

AndreaZ a kickass1 : konečně normální názory,už jsem se lekl tady něco napsat pozitivního na cestování s dětmi :).

petrmalek10 napsal(a):

AndreaZ a kickass1 : konečně normální názory,už jsem se lekl tady něco napsat pozitivního na cestování s dětmi :).

AndreaZ napsal(a):

Ja hlavne moc nechapu, co vede lidi, kteri nemaji deti (vyjma pediatru) k tomu, aby diskutovali o zkusenostech s cestovanim s detmi. Nechci se nikoho dotknout, ale ja taky nechodim diskutovat o papouscich, i kdyz jsem je parkrat videla v ZOO a soused ma dva...

Já mám dětí, že je ani nedokážu spočítat.

Nechtěl jsem, ale dám svojí, podotýkám velmi osobní zkušenost.

Narození našich dětí bylo a je pro mě největší událostí v životě a žádný (nejen cestovatelský) zážitek to nikdy nepřekoná. Protože jsme jako bezdětní rádi a hodně cestovali, tedy jsme začali automaticky cestovat i s dětmi. Prakticky od narození po Evropě, po pár letech i longhaul lety. Jednak nám na tom nepřipadalo nic nenormálního a hlavně jsme chtěli být jako rodina spolu i na cestách. Děti s námi nalétaly opravdu hodně a dnes mají ve své pubertě nalétáno více než mnozí z místních cestovatelů. Teprve po letech mně/nám všem leccos dochází a vidíme jinak.

Máme kamarádku, rodinnou pediatričku, známe se od mala, sama má 4 děti a pamatuji, jak říkala: „Sorry, já bych tedy se svými dětmi takto neletěla…“ Byli jsme ale mladší, hrdí rodiče a co říkalo okolí nás nezajímalo. Pravda je, že jsme byli na cesty vždy absolutně připravení na možné zdravotní komplikace a vybavení všemi možnými i nemožnými medikamenty. Vybavují se mně teď třeba i obličeje učitelek ze školky, když jsme děti uvolňovali:-) Všechno bylo celkem v pohodě, jednou tedy u jedné dcery a to jí byly tak 4 roky brutální zánět zvukovodu v letadle (z hotelového bazénu v Mexiku). Dnes, i když letím sám a brečí nějaké dítě a to dost, tak si vzpomenu a říkám si, že to je proti té cestě tenkrát selanka. To byl naopak jeden z nejhorším zážitků, co jsem s dětmi zažil a nepřál bych to nikomu zažít. Opět dodnes vidím tu úlevu u spolucestujících 10 řad okolo nás, když hodinu před přistáním usnula. Při výstupu z letadla se s námi loučili snad všichni cestující. Pak jsme zažili také komplikovanou boreliózu, přivezenou z DR , takřka měsíční hospitalizaci v nemocnici u obou dětí. Ale jinak v zásadě (a zaplaťpánbůh) zdravotně nic vážného nebylo. Ale, a to je jádro pudla, mělo to cestování od mala jiné dopady – děti prostě přestalo bavit cestovat a hlavně létat. Byly prostě přesycené a jak začaly být starší, začaly se nudit a první otázka, když jsem oznamoval nějakou akci byla, jak dlouho poletíme nebo pojedeme. Cíl je nezajímal, pro ně by rozhodovala doba na cestě. Další věc – z těch cest jako malé si nyní nic nepamatují, motá se jim to a to máme fotky a videa. Ze zážitků si pamatují tak fragmenty ze zábavních parků na Floridě, ale jinak nějakou přírodu, pláže, vůbec nic. Dneska si říkám, že kdybych dával ty náklady na jejich cestování do pytle, část dal našim rodičům jako bonus za hlídání a zbytek teď dětem předal, budou šťastnější všichni a bývali bychom byli asi i my… Tedy dnes děkuji osudu, že nás nepotkalo nic špatného, ale kdybych si mohl znovu vybrat, udělal bych to s dětmi a cestováním jinak. Bylo v tom kus našeho sobectví v kombinaci s (prvo)rodičovským nadšením a tak to vidím i nyní okolo sebe a ve většině diskuzí o cestování s dětmi. Dnes to je navíc i ovlivněno sociálními sítěmi, vždyť ty fotky dětiček někde v exotice vypadají tak pěkně, že… Myslím, že většina rodičů dojde časem k podobnému poznání a sebereflexi. Chce to jen nějaký rok.

PS: Naše děti ve škole dostávaly čočku, že nikdy nebyly v Chorvatsku a žily v tom, že to musí být něco super extra, když tam půlka třídy byla.

Tesat!

Ja síce deti ešte nemám, ale vidím to presne ako napísal cali. Tiež myslím, že tak malé deti z toho ešte nič nemajú a teda pre nich to zmysel nedáva. Keď budú staršie si cestovanie užijú oveľa viac a aj to bude pre nich mať vačší prínos. Na druhej strane, ak sa niekto cíti na cestovanie s tak malými deťmi, je to jeho voľba a určite sa to zvládnuť dá :)

Tak ono všeho moc škodí.

My právě kvůli dětem opustili od destinací vyloženě akčních a pochopitelně destinací se špatnou hygienou, zdravotnictvím a pod. Většinou se letíme plácnout někde k moři, což naše děti milují, těší se jak na moře, tak i na letadla. (Lítáme většinou jednou roka).

Aktivnější dovolenou si dáváme v létě a to nějaké hory.

Chorvatsko, říkáš....hm, tak to budou naše děti taky trpět :D

V nasem pripade, kdyz mame 20 dni dovolene, a kdyz se od toho odecte lyzovani a Vanoce, tak nam presyceni cestovanim / letanim fakt nehrozi. :-)